Asi se budete usmívat nad tímto příspěvkem, ale člověk se nemusí nakazit jen nemocí, špatným chováním apod. Člověka prostě ovlivňuje všechno, co v životě prožívá, aniž by si to nějak uvědomoval. Možná můj blog, snad mé povídání a různé ochutnávky sladkostí, začaly ovlivňovat i ty, kteří byli odpůrci vaření a pečení. Zjistila jsem, že se všichni kolem mě nějak nakazili tím mým sladkým nadšením. A tak teď u nás v kanceláři máme docela veselé dny plné zajímavých příběhů z kuchyně. No, spíše i ze studentské koleje… 🙂
Jednoho dne jsem vstoupila do kanceláře a nestačila se divit. To mé trénování sladkostí a neustálá degustace mých výtvorů z kuchyně (hlavně makronek), začala do naší advokátní kanceláře vnášet něco, co bych nečekala a nikdy zatím nezažila…. Někdo by mohl říci, že mé tvoření konečně dopadlo na úrodnou půdu. 🙂
V kanceláři mám na starosti něco přes deset studentů právnické fakulty a ti mé ochutnávky vždy s nadšením vítají. Nepohrdají ani koncipienti či právníci. Že se ale i oni zapojí do tvoření, je pro mě překvápkem. Vyhlásili si mezi sebou něco jako „sladkou výzvu“. Takže do docházky si každý zakroužkoval den, kdy nám všem přinese nějaký svůj sladký výtvor, pečený či nepečený. Jak to vzniklo ani nevím, protože jsem nebyla v kanceláři. První pečení jedné ze studentek jsem nějak nestihla zdokumentovat…ale věřím, že ještě bude příležitost. Byla jsem opravdu v šoku, když jsem zjistila, že si jedna studentka koupila na kolej formu na dort a druhý den přinesla absolutně lahodný dort ze zakysané smetany s nektarinkami. Na to, že v životě nic podobného nikdy nedělala, vypadal nepečený dort skvěle a na pochvalu ohledně chutě, nemusela dlouho čekat. Nejdříve jsem si myslela, že to je jen taková legrace, ale po prohlédnutí docházky a v ní označených jmen, kdy je na kterém „cukráři“ řada v pečení, jsem i já dostala nápad. Proč tím nepobavit i vás návštěvníky blogu?
A tak na stránkách marzicake můžete sledovat, jak pečou budoucí právníci, soudci, státní zástupci a notáři, kteří se prozatím spoléhali jen na své maminky, babičky, nebo na cukrárny.
Konečně se potvrzuje to, co jsem již na blogu psala a to je to, že sladkosti vytváří na pracovišti lepší náladu a celkově i dobré vztahy. Sem budu postupně umísťovat všechny sladké tvoření mých kolegů. Těšte se, protože to, co chystají, vypadá opravdu vážně na “sladkou výzvu“. Sama jsem moc zvědavá a těším se… 🙂
Titulní fotografie je zatím z mé kuchyně… Byl to dárek na rozloučenou pro jednoho fajn studenta, který s námi v kanceláři pracoval celé 3 roky. A to jsem musela ocenit…. 🙂 To koukáš Filipe, jak se všichni u nás rozjeli, co?
A teď už ti, kteří nám přinesli něco ze své kuchyně…
Aneta
Jako jedna z prvních vzala výzvu do svých rukou studentka, která, přesto, že na koleji nemá troubu, zvládla výzvu skvěle. Stačily jí piškoty, zakysaná smetana, cukr a nektarinky. No a pak dortová forma a lednice. Výsledek byl super.
🙂
🙂
Monika
byla další, kdo splnil „sladkou výzvu“. Nechtěla, abych její sladkost vyfotila celou, že prý nic moc…a tak mám zas už jen nakrájený řez. Příště se ale nenechám odbýt. Při pohledu na fotografie vám to musí být jasné proč. Její sladkost by totiž vypadala stejně jako u Anety nádherně…
🙂
Přesto, že mě dnes nebylo až tak dobře, těmto nádherným trojúhelníkům jsem prostě a jednoduše nemohla odolat. Nebyla jsem sama. Všichni chtěli ochutnat obě varianty a tak to byl docela boj… Musím dodat, že i bez pečení jsou ti studenti práv šikovní. Monika si vystačila s Bebe sušenkami, tvarohem, máslem, smetanou, banánem, jahodou a bylo to fakt mňam. A když přidám, že jedno nám posypala kokosem a druhé kousky čokolády, byla to po-obědová bomba. Ani jsem dnes nemusela nosit testovat makronky. Trojúhelníky vítězily…
🙂
František
je prvním, kdo se pustil do sladkosti a použil troubu. Sice ne svojí, ale našel pro své pečení kamarádku, která mu zapůjčila kuchyň se vším všudy. No a co se cení je především celková podpora, kdy Františkovi vytvářela fotodokumentaci. To, abychom mu věřili, že to opravdu pekl sám… 🙂 No a co přinesl? Čokoládovou roládu. Ti, kdo nepřišli ten den do kanceláře, opravdu udělali velkou chybu. Kakaový piškot s krémem z pomazánkového másla, smetany, másla, cukru a malin chutnal velmi lahodně.
Dle mého kolegy bylo nejnáročnější zabalit piškot do tvaru rolády, protože údajně praskal. Dokážu si ten boj představit. Aby roláda při balení nepraskala, musíme dodržet několik vychytávek. ( O těch až v některém z mých receptů… 🙂 ) Nakonec se mu zabalení piškotu podařilo a malé drobnosti pěkně zakryl čokoládovou polevou. Poslední tečkou bylo posypání barevným zdobením… 🙂 No posuďte sami. Na první životní pečení je to super výsledek… 🙂
Martin
Předposlední srpnový pracovní týden byl v kanceláři nejen plný práce, ale i sladkostí. Musím přiznat, že mě studenti (hlavně kluci) opravdu překvapují. Na to, že v životě nikdy nic nepekli, je to opravdu super. Dalším statečným byl Martin, který se ještě k tomu pustil do řezů maminky své přítelkyně. Ta ho při pečení podporovala a fotila. To chválím… 🙂 Myslím, že si tím “šplhnul na více frontách”. Na prní dojem jsem si myslela, že přinesl perník politý nějakou cukrovou polevou. To byl však velký omyl.
Kakaový piškot a rozmixovaným ananasem působil velmi vláčně a a ananas bych v chuti vůbec nečekala. Nebyl tam cítit. Poleva z pudinku, ananasu a smetany byla na piškotu lahodná. Oceňuji i fotodokumentaci, kterou mi poskytl ke zveřejnění. Promiňte zhoršenou kvalitu fotek. Když se peče, tak se peče… 🙂
Pavla
Kolegyně, která se zapojila do naší výzvy to spojila i s oslavou svých narozenin. Takže nejdříve gratulace, dárečky a pak už její specialita tiramisu. Asi tu zapracovalo to velké horko a tak jsem si její kousek zmrazila. Musím říci, že jako zmrzlina mňam. Fotky nám Pavla ještě dodá a tak jen malý kousek, který byl jen pro mě.
🙂
Bára
Poslední slunečný týden měsíce září nám zpříjemnila Barča. Přinesla něco, co doposud na mém blogu nenajdete. Tím jsou muffiny. Přiznám se, že tento druh pečené sladkosti moc nevyhledávám, protože na mě jsou moc suché. Barči muffín jsem si ale opravdu moc vychutnala. Kakaové těsto plné kousků tmavé a bílé čokolády bylo moc dobré. A jako bonus nám k muffínkům přinesla mražené maliny. Takže věřte, že nás opravdu mile překvapila. Co oceňuji je rozmanitost všech sladkostí, které studenti do sladké výzvy přinesli. Myslím si, že bude opravdu těžké vybrat nakonec tu nejlepší mňamku… 🙂
🙂
Pavel
Třetí zářijový týden nás úplně šokoval Pavel. To, co přinesl do kanceláře, to nikdo nečekal. Absolutně luxusní dort, za který by se nemusela stydět ani žádná cukrárna. Nádherně nazdobený RED VELVET neměl až tak zářivě červenou barvu z důvodu přidání kakaa, ale jinak neměl žádnou chybičku. Precizně rozkrájený korpus byl pravidelně naplněný máslovo-pudinkovým krémem. Dort byl obmazán a ozdoben našlehanou šlehačkou. Prostě nádhera. V minulosti prý Pavel pekl bábovku a perník. Takže průprava tu nějaká je. Ale, že přinese takovou super pochoutku, možná nečekal ani on sám. Myslím, že díky této sladké výzvě, padly veškeré vtípky o budoucích právnících… Takže, jsou šikovní a pro praktický život super připraveni… 🙂
Zuzka
Tento týden jsme měli v advokátní kanceláři sladké hody. Nejprve dort výše a za dva dny řezy… Pomalu nám končí sladká výzva a tak jsme mohli všichni ochutnat další dobrotu… Vanilkové řezy s krémem za studena kombinovaný s mandarinkou. Výtvarný talent se ve studentce nedá přehlédnout… 🙂 Chuť sladkosti byla opravdu překvapující. Prostě mňamka. Škoda jen, že se Zuzka taky se sladkostí nevyfotila… 🙂
Nikola
Ještě nám chybí nějaká dobrůtka od Nikči, která vlastně tuhle sladkou výzvu zahájila. Je to tak trochu její nápad. Takže na její dobrotu, kterou jsme mohli ochutnat jako první, nemůžeme zapomenout. Byla to opravdu lahodná chuť. 🙂
No a pak? VYHLÁŠENÍ A ODMĚNY. HURÁÁÁÁÁÁÁ 🙂
Po vyhlášení naší Sladké výzvy jsem zjistila jednu zajímavou věc. Většina účastníků pokračují v pečení a sladkém tvoření. A aby jste mi uvěřili, přidávám tvoření Pavly. Ta se tedy rozjela… To měly dětičky v MŠ určitě velkou radost… 🙂
Napsat komentář