Měkká ovocem provoněná sladkost vypadá opravdu efektně. A proto mě lákala možná jako makronky. A dost podobně mě tedy trochu potrápila. Neříkám, že jako makronky, ale na první pokus to nebylo. 🙂
Poprvé jsem tuhle lahodnou pěnu ochutnala u jedné skvělé cukrářky, Julie. Ale recept je jejím tajemstvím, takže smůla. 🙂 Trochu podobný recept jsem nakonec nalezla v jednom ze sešitů po mé babičce. Měla ho pod názvem jahodová pěna z Milovic. Před revolucí byla polovina obce ruská. Proto mě napadá, že recept pocházel právě od těchto obyvatel. Pěna byla určena pro kombinaci s jahodami a šlehačkou a to pro okamžitou konzumaci. To, ale nebyl můj cíl. Lákalo mě pěnu tvarovat a vytvořit z ní dezert, který vídám u východních cukrářů. A tak jsem si recept nakonec upravila ke své potřebě. Dalo by se říct, že se jedná tak trochu o italské miringue. Sněhová hmota připravovaná za tepla. Přesto je to něčím jiné. Co je skvělé, že nemusíte vůbec zapnout troubu a jen tak si při pokojové teplotě čekáte na výsledek. Vlastně nemusíte. Půjdete spát. Nejlepší je vše připravit a přes noc nechat sušit. A než si přečtete recept: http://www.marzicake.cz/?page_id=4017, připravte si jablka a jiné další ovoce, které máte rádi. Tahle pochoutka je totiž z čerstvého ovoce. 🙂
Napsat komentář