Babička

Tímto příspěvkem a receptem bych ráda zavzpomínala na mou babičku. Hodně blogerek píše o tom, že jejich láska k pečení nebo vaření vznikala právě ve chvílích, kdy byly u prarodičů. Myslím si, že je to celkem přirozené a normální. Babička a děda jsou prostě těmi, kteří dovolují většinou to, na co u svých dětí buď neměli čas, nebo jim to dělat nedovolili. Podobně to bylo i u nás. Nejlepší byla brzká rána a tiché rozhovory s ní. Jako malá holka jsem byla ráda, že je někdo ráno vzhůru. A babička? Nikdy nezklamala. Byla ve znamení skopce a velmi brzy vstávala. Říkala, že nejvíc energie má ráno. A tak pletla, háčkovala, vařila, pekla, četla časopisy a já to dělala s ní. A když ostatní vstávali, ona už měla několik činností za sebou.

A právě tohle jsem po ní převzala, aniž bych chtěla. Všichni spí a já nejprve medituji, ale pak už přemýšlím, do čeho se pustím, abych ostatní nebudila. Stejně jako měla ona, tak i já mám nejvíce energie dopoledne. A stejně jako moje babička, tak i já kraluji hned od rána v kuchyni s vnoučkem. Když je u nás, tak je kuchyň tou největší zábavou. Žádné hračky nikdy nemohou nahradit vaření, pečení a povídání si s babičkou. A tím se od začátku řídím. Od roku a půl věku se mnou vnouček peče a vaří. Je to opravdu legrace. Vtipné je, že to pak vyžaduje od maminky, ale i od druhé babičky. 🙂 To jsem jim tedy dobře “zavařila”. 🙂 Věřím, ale, že jednou na to bude s láskou vzpomínat, stejně jako já.  A právě k takovému dětskému pečení patří několik oblíbených sladkostí. Jsou to loupáky, tvarohové kapsy a nebo také borůvkové muffiny.

Tentokrát  se podělím o recept na tradiční loupáky, který mám od své babičky. Trochu jsem ho jako vždy poupravila, ale ta chuť? Jako když jsem byla malá holka. Najdete ho mezi kynutým pečivem, nebo zde. A jestli máte trpělivost, upečte loupáky s dětmi. Uvidíte, jak to jde lépe od ruky a ještě se i pobavíte.